O omamné vůni, o námořnickém tričku a o malinkém drobečku...

Aneb jak jsem si pochutnal na výtečném  Creme brulée a také o tom, jak je důležité vědět, co od života chceme...

Nedávno jsem byl na obědě s jednou svoji dlouholetou kamarádkou.

Znám ji ještě z dob, kdy v jednom místním kultovním baru pravidelně hodnotila kvalitu levných sudových vín a mezi sklenkami si občas odskočila na dvorek s ostatními pankáči a umělci...si dát práska...

A najednou...po letech...tady, v noblesní restauraci, kterou si Ona sama vybrala (a kde se já necítím ani trochu dobře...), naproti mně sedí úspěšná, elegantní  a opravdu velmi přitažlivá žena v těch nejlepších letech. Její Chanel No.5 se vznáší nad naším stolem  a já - trochu omámen tou lahodnou francouzskou vůní – pozoruji, jak si lehounce pohrává  s hedvábným šátkem, který má uvázaný kolem krku, zatímco distinguovaně žádá mladičkou servírku o nápojový lístek.

Jedli jsme a pili a hlavně hovořili...

A bylo o čem, vždyť jsme se neviděli více než patnáct let!

Ona...krásná žena s vytříbeným vkusem pro naprosto vše...dnes majitelka jedné úspěšné a velmi prosperující malé firmy, bohužel rozvedená, maminka malé dcerky...plánuje nákup historického domu v centru našeho krajského města.

Já...světoběžník, co se - konečně - po letech vrátil domů, tady sedím ve svém oblíbeném námořnickém tričku a vyprávím ji historky o potápění se žraloky a o tom, jak jsem se učil v Anglii plést vánočku z videa na internetu a ještě o tom, jak jsem tenkrát, s tím Irem, tančil v té přístavní hospodě na stole...

Vzpomínali jsme na ty krásné časy, kdy nám bylo naprosto vše  - a zároveň naprosto cokoliv - takříkajíc ukradené.  Jediné, co jsme tehdy od života chtěli...aby to bylo, jak jsme tehdy říkávali „na pohodu...“

„Na pohodu“ jste tehdy slýchávali ze všech stran. Dvě slova, kterými bylo možné vše vysvětlit. Dvě slova, kterými se dalo odpovědět i na veškeré malicherné, či neodbytné otázky jako například: proč  jste se ráno dostavili pozdě do zaměstnání, anebo, naopak, v noci pozdě do společného lože?! „Na pohodu,“ to byla zkrátka naše cesta i náš cíl. Byla to mantra. Světonázor. Našlo se mezi námi dokonce několik skutečných mistrů, kteří dosáhli nejvyššího stupně tohoto učení. Takoví jedinci to své „na pohodu“ potom dokázali jasně  a odhodlaně, artikulovat třeba i těsně před vykonáním dechové zkoušky, zatím co je policista přísně oslňoval kapesní svítilnou.

„Na pohodu...“

Krásné vzpomínky.

Ona i já jsme občas ustali v hovoru i v pojídání výtečného pokrmu a zasněně se podívali kamsi, kam nikdo jiný dohlédnout nedokáže...

Když jsme dojedli, rozhodli jsme se pro „sladkou tečku" a objednali si ještě dezert.

Tedy objednali...správně bych měl vlastně říci, že ten dezert pro nás dva objednala Ona...protože já totiž dodnes nevím, jak se správně vyslovuje „Creme brulée"...

Když před nás servírka položila dvě misky s tím nažloutlým božským pokrmem, Ona svraštila obočí, pohlédla na svou porci, potom do očí servírky...a až po několika sekundách, se - se značnou námahou - začala usmívat.

Nebudu popisovat celý rozhovor, který  Ona s nebohou servírkou vedla... Šlo v podstatě jen o to, že Ona nepovažovala svoji porci Creme brulée za dostatečně dnešní. Odmítala uvěřit nejenom servírce, ale dokonce i přivolanému vedoucímu provozovny a nakonec je nějak oba přesvědčila, že nejlepší bude, když Ona – sama - půjde a vybere si právě ten dezert, který jen Ona – sama - za dnešní bude ochotná uznat.

Zatímco jsem já ze své misky mlčky, s pohledem provinilého psa, dojídal poslední zbytky té nebetyčné laskominy, odvedla Ona celou skupinku zaměstnanců restaurace tam, kam je za normálních okolností NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN! Za několik minut se spokojeně vrátila a misku, která - po mém soudu - byla úplně stejně dnešní, jako miska předešlá, položila velmi pomalu (a velmi klidně!) před sebe na stůl.

To víte... chvilku to trvalo, než jsme dokázali navázat přetrženou nit našeho hovoru. Navíc jsem se trochu styděl, jelikož jsem svůj dezert snědl, aniž bych počkal až se Ona vrátí zpátky ke stolu...(ale byla vám to taková dobrota, že...).

Pořád jsem se jí ale chtěl zeptat, na to, co mi již od první chvíle vrtalo hlavou. Totiž, jak je možné, že Ona... (jak jsem již prve zmínil, opravdu krásná a přitažlivá žena, úspěšná společensky i ekonomicky...žena, za kterou se muži na ulici otáčejí...)... zkrátka, jak je možné, že s tím vším, co Ona může jakémukoliv muži nabídnout, skončila jako svobodná matka a navíc -  podle vlastních slov - dost osamocená...?

Jak to?!

(Jak to?!)

Právě ve chvíli, kdy jsem konečně sebral odvahu a nadechl se, abych se zeptal, proč je tedy vlastně pořád sama, se na mne Ona najednou upřeně zahleděla. Svraštila obočí a s rychlostí mexického vrhače nožů odstranila ubrouskem maličký drobeček, který ležel na stole přede mnou...

 

Autor: Luboš Kavka | středa 15.4.2020 10:33 | karma článku: 17,23 | přečteno: 368x
  • Další články autora

Luboš Kavka

Vláda tvrdí, že naši učitelé dostali letos zase přidáno? Lhát se nemá!

Pedagogům prý letos vzrostly platy o více než 1600 Kč měsíčně... To by mě tedy zajímalo, kterým pedagogům? Většina učitelů, které znám osobně, mají letos naopak plat nižší než vloni...?!

14.3.2024 v 10:11 | Karma: 23,43 | Přečteno: 604x | Diskuse| Společnost

Luboš Kavka

Proč už si nikdy nic nekoupím v největší lékárenské síti v ČR? Protoč!!!

Vážení zákazníci, přináším vám doslovný záznam rozhovoru mezi mnou a pracovnicí jedné (velice známé) lékárny, do které jsem si dnes ráno zaskočil, abych si koupil trochu kolagenu. Sladké nakupování...

23.2.2024 v 12:21 | Karma: 34,62 | Přečteno: 1434x | Diskuse| Společnost

Luboš Kavka

O husitských válkách, o stromech v cestě a o čistém kapesníčku...

Aneb o tom, jak mi maminka hodila prak do kamen, o sousedce, která neměla co na práci, a o tom, proč jsme doma měli tak otlučený nábytek...

23.2.2022 v 7:33 | Karma: 16,91 | Přečteno: 324x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O spokojenosti, o kaloriích a o mlčení…

Aneb o tichém číšníkovi, který nakonec vykřikl, proč je tak prospěšné brát si s sebou na hotelový pokoj láhev vína a také o tom, jak hezky umí vonět ráno...

2.7.2021 v 6:59 | Karma: 17,49 | Přečteno: 379x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O čepici s bambulí, o jódlování a o tom, jak je těžké zavázat si tkaničku…

Aneb kterak jsem na tomto světě hrozně moc rád, jak studená může být studená voda a proč je důležité jódlovat, chcete-li se znovu narodit...

8.2.2021 v 7:49 | Karma: 18,21 | Přečteno: 329x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O pokladech, o pouličních lampách a o rovnováze…

Aneb jak vlastně nikdy nevíte, na koho narazíte, když jdete domů, co všechno se vejde do jednoho rozvrzaného nákupního vozíku a taky o tom, kolik světla je ve tmě...

6.1.2021 v 9:02 | Karma: 21,30 | Přečteno: 372x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O Novém roce, o bublinkách z malinovky a o tom, co jsem jasně viděl…

Aneb jak můj tatínek tančil v županu po pokoji tak dlouho, dokud se nebacil o knihovnu, co všechno můžete vidět, když to doopravdy vidět chcete, a kterak pan Menšík dělal srandu...

31.12.2020 v 8:45 | Karma: 23,16 | Přečteno: 359x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O malé sýkorce, o čerstvém bílém sněhu a o klidném spánku…

Aneb jak je těžké tvářit se jakoby nic, proč vlastně postavil náš dědeček pro babičku ptačí krmítko a jak je to krásné, když v kamnech praská oheň a vy jíte čerstvé rozpečené rohlíky s máslem...

25.12.2020 v 10:09 | Karma: 20,49 | Přečteno: 392x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O Moři, o zaběhlé kravce a o tom kudy jít…

Aneb kterak si naše maminka vůbec nespálila na sluníčku nos, k čemu je dobrý takový Kinedryl a o tom, že každé do kopce má své z kopce...a zase naopak...

16.12.2020 v 9:39 | Karma: 22,85 | Přečteno: 405x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O pivu, o svéhlavé oslici a o malém zrcátku...

Aneb jak je snadné přehlédnout princeznu na koloběžce, co jsem se naučil od Charlie Chaplina a proč jsem přišel domů tak pozdě...

23.7.2020 v 7:35 | Karma: 19,49 | Přečteno: 321x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O Grand Canyonu, o zuřivé veverce a o Mléčné dráze...

Aneb jak vysoko dokážu vyskočit před chřestýšem, i když mám na zádech ruksak, k čemu je dobrá podkova z muly a jak málo stačí, abych se rozbrečel...

15.7.2020 v 9:03 | Karma: 21,31 | Přečteno: 376x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O husách z Prahy, o panu Kopeckém a o mém orientačním smyslu...

Aneb k čemu je dobrá automapa, jste-li ztraceni v Texasu, jak Skotové jódlují a proč je tak důležité učit se cizím řečem...

8.7.2020 v 7:38 | Karma: 20,53 | Přečteno: 417x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O sexu, o bublanině a o pahorcích...

Aneb kterak jsem se stal odborníkem na nahé ženy, jak rychle dokázala moje maminka uběhnout krátkou trať v dlouhé sukni a kam se poděl můj knoflíček od košile...

1.7.2020 v 7:40 | Karma: 21,56 | Přečteno: 527x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O tom jak maminka stěhovala klavír, o kotrmelcích a o probuzeném dědečkovi...

Aneb jak si tenkrát náš dědeček sundal šle, jak dlouho vydržím na jedno nadechnutí a proč nám po pokoji létal lesní roh...

24.6.2020 v 8:10 | Karma: 22,22 | Přečteno: 333x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O velkém křiku na Malé Fatře, o medvědech a o lidech...

Aneb kterak jsem se postavil přírodě a živlům a skončil s plnou pusou jehličí, kolik vlastně umím sprostých slov a proč si někdy zpívám...

17.6.2020 v 8:03 | Karma: 20,15 | Přečteno: 518x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O jahodových knedlících, o vyluxovaném koberci a o telefonování...

Aneb kterak můj tatínek nikdy nic neprohrál, o žehlícím prkně a taky o tom, že sušené švestky jsou náramně dobrá věc...

10.6.2020 v 8:40 | Karma: 25,51 | Přečteno: 533x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O hejnu racků, o štědrém Štědrém dni a o létajících rybách...

Aneb kam se poděl ten malý kluk, co to je opravdová tma a jak mi jeden žlutý motýl dal druhou šanci...

3.6.2020 v 7:30 | Karma: 18,61 | Přečteno: 261x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O Salvadoru Dalím, o andílkovi a o zvonku nade dveřmi...

Aneb co je to tedy vlastně ten surrealismus, k čemu je dobrá klidná hudba a jak dlouho musíte čekat, aby jste se dočkali...

27.5.2020 v 7:55 | Karma: 18,53 | Přečteno: 240x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O Paříži, o saxofonu a o šťastném pejskovi...

Aneb jak jsem v Paříži slavil narozeniny s jednou slečnou, které byl můj svetr až skoro po kolena a proč se někdy pejskové blaženě usmívají...

20.5.2020 v 7:00 | Karma: 17,99 | Přečteno: 325x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O vitamínu E, o mužnosti a o krátké poličce...

Aneb proč se mi pes od sousedů už nějakou dobu vyhýbá a proč budu možná potřebovat trochu větší koupelnu...

13.5.2020 v 7:30 | Karma: 20,50 | Přečteno: 498x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 27
  • Celková karma 29,02
  • Průměrná čtenost 434x
Kdo jsem? To přeci záleží na tom, kdo se ptá a pozoruje mne... Určitě jsem ale někdo, kdo má rád život, lidi a tenhle svět...

Seznam rubrik