O bigbítu, o rebarborovém koláči a o všech děvčatech na celém světě ...

Aneb jak jsem se zdravě vyvíjel a rostl, až mi praskla guma u trenýrek a tak jsem skoncoval se všemi děvčaty a stal se raději indiánským náčelníkem...

 Když mi bylo pět let, chodil jsem nějaký čas, s mnoha jinými dětmi z našeho městečka, cvičit – jak se tehdy říkávalo - do Sokola.

 No, chodil...

 Popravdě, oni mě tam tedy spíše vodili (někdy dokonce strkali),  protože já sám bych na jakékoliv sportoviště  dobrovolně nikdy nešel...což mi – vyjma plováren – zůstalo až dodnes.

Dlouho  jsem se sice všemu, co jen vzdáleně mohlo připomínat nějaké cvičení – nebo dokonce sport! -  dokázal velmi lstivě vyhýbat a všelijak bránit, jenže nakonec se u nás doma proti mně všichni spikli a celá rodina se jako jeden muž  (včetně naší babičky)  začala najednou starat jen a jen o můj zdravý růst a vývoj.

Ale musím uznat, že na to šli tenkrát velmi chytře...

Tatínek začal všem na potkání tvrdit, že mám sílu jako medvěd a několikrát dovolil, abych ho v našem obývacím pokoji na koberci u piána přepral.

Maminka sehnala u jedné známé vedoucí obchodu s obuví cvičky téměř mojí velikosti.

Můj starší bratr mi s úlevou v očích dobrovolně – a rád – přenechal několik vytahaných tílek a dvoje zánovní červené trenýrky.

Babička mi na cvičky a sportovní úbor ušila krásný plátěný pytlík s monogramem a se šňůrkou přes rameno.

Dědeček se uvolil, že mne do tělocvičny bude přes celé město vodit každé pondělí a středu on a za tím účelem hned někde  vyštrachal svoji starou sváteční vycházkovou hůlku, krásné – předválečné – polobotky (měl v nich vždycky takové ty nádherné dřevěné napínáky...) a švihácký klobouk, který jinak nosíval jen o státních svátcích a nebo když vezl na kárce prázdné propanbutanové láhve na výměnu.

Byl jsem v pasti.

A tušil jsem, že sportu se tentokrát už asi nevyhnu...

Příští pondělí mne můj dobrý dědeček podplatil  –  tedy vlastně spíš obalamutil! - žvýkačkou Pedro tak dokonale, že  jsem si ani nestačil všimnout, kdy a jak mi přes rameno dal můj pytlík se sportovním oblečením.

S důvěrou jsem se ho chytl za ruku a vyrazili jsme společně, brankou ven na ulici, do města - jen tak - na procházku.

  Dědeček mi cestou vysvětloval různé věci, kterým jsem nerozuměl a já jsem dědečkovi zase – na oplátku - vysvětloval věci jiné, kterým prý nerozuměl on.

Jeho špacír-hůlka, se kterou uměl chodit tak noblesně jen on ( a Fred Astair) pravidelně cvakala o chodník.

Už si přesně nepamatuji, zda-li jsme tenkrát právě probírali funkci parního stroje, nebo proč je tak  důležité, aby se dědeček do příští soboty naučil jezdit na mé tříkolce, jisté ale je, že najednou jsme stáli před obrovskou tělocvičnou...

„Tak...a já už nemůžu věřit ani dědečkovi,“ proběhlo mi hlavou a trochu ve mně při tom hrklo.

A bylo po hehé!

A bylo po legraci!

A byl konec srandy!

No a tak jsem tedy musel začít sportovat, poněvadž to – prý – bylo pro mé dobro.

Po dlouhé měsíce jsem pak dvakrát týdně vcházel do našeho místního (špatně větraného) chrámu sportu, abych tam, společně s ostatními caparty, chaoticky mával svými – pomyslnými - křidélky a pokoušel s při tom marně balancovat na švédské lavici.

Ani hru na rybáře a rybičky jsem si nikterak neoblíbil, neboť jsem byl vždy – bez výjimky -  polapen jako první ...a to i v případě, že jsem hrál rybáře!

A ano, dokonce jsem –  s největším sebezapřením - šplhal i po provaze!... tedy ovšem vždy jen tak vysoko, jak vysoko jsem byl vyzdvižen - a přichycen.

(Přichytit mne na tyč se, totiž tehdy ještě nepodařilo vůbec nikomu, kdepak... To až mnohem později, po letech, v Písku, když jsem sloužil na vojně, mne jistý major nejasného národnostního původu, během jednoho – pro nás oba – značně vyčerpávajícího odpoledne, za pomoci několika velice nepěkných výhrůžek, nakonec přece jen ke šplhu po tyči přesvědčil...)

No, jak vám říkám, byly to prostě muka...

Muka, muka, muka!

Ovšem...

Ovšem, na druhou stranu, tam ale zase také bylo hodně děvčat...

No a děvčat, těch jsem si já, z nějakého záhadného důvodu, prostě nedokázal nevšímat...

Tahleta malá veselá okatá stvoření oblečená v tílkách a modrých trusničkách s kapsičkou na prdýlce, mne totiž svými bezelstnými (ano, tohle jsem si tehdy doopravdy myslel...) úsměvy, dokázala okouzlit tak moc, až jsem se z toho párkrát dokonce zamotal do – většinou vlastního - švihadla...

Okouzlení mi ovšem vydrželo jen do dne, kdy se  několik těchto nevinných holčiček domluvilo, že ze mne stáhnou trenýrky.

Zoufale jsem se z posledních sil držel té nejvyšší šprušle žebřin v rohu tělocvičny a pomalu prohrával svůj první velký boj...

Taková zrada!

Bylo rozhodnuto!

Se všemi děvčaty na - celém světě - jsem tam tehdy nadobro! a jednou provždy!!  skoncoval!!!

A basta!

Za několik měsíců naší starou dobrou sokolovnu zavřeli a začali rekonstruovat a já tedy konečně mohl svoji slibně se vyvíjející kariéru oblastního gymnasty pověsit na hřebík.

Pravda, zůstaly tu sice ještě ty nevyřízené účty se všemi děvčaty na celém světě  (o přetržené gumě u mých trenýrek ani nemluvě!), ale já měl v té době už úplně jiné – a mnohem důležitější -  starosti...

Musel jsem zase  u nás na zahradě radit tatínkovi, jak má správně štípat dříví a nebo si jen tak sedět obkročmo na rozvrzané židli, mávat kolem sebe dědečkovou motyčkou a – coby indiánský náčelník – uhánět na mustangovi prérií mezi angrešty a rybízem a čekat až se dopeče babiččin rebarborový koláč...

 

Po deseti letech jsem do naší sokolovny přišel na svoji první taneční zábavu.

Tentokrát však již s o něco větším – nebo spíš jen o trochu lépe zahraným – sebevědomím.

Sebevědomím kluka, kterého v zadní kapse sepraných riflí hřejí dvě dvacetikoruny a jeho zbrusu nový občanský průkaz...

Bigbít!

Tančil jsem neohroženě!

Po půlnoci mi ale jedno děvče nakonec stejně zase stáhlo kalhoty...

 

Bigbít...!

Autor: Luboš Kavka | středa 29.4.2020 7:48 | karma článku: 19,00 | přečteno: 403x
  • Další články autora

Luboš Kavka

Vláda tvrdí, že naši učitelé dostali letos zase přidáno? Lhát se nemá!

Pedagogům prý letos vzrostly platy o více než 1600 Kč měsíčně... To by mě tedy zajímalo, kterým pedagogům? Většina učitelů, které znám osobně, mají letos naopak plat nižší než vloni...?!

14.3.2024 v 10:11 | Karma: 23,43 | Přečteno: 604x | Diskuse| Společnost

Luboš Kavka

Proč už si nikdy nic nekoupím v největší lékárenské síti v ČR? Protoč!!!

Vážení zákazníci, přináším vám doslovný záznam rozhovoru mezi mnou a pracovnicí jedné (velice známé) lékárny, do které jsem si dnes ráno zaskočil, abych si koupil trochu kolagenu. Sladké nakupování...

23.2.2024 v 12:21 | Karma: 34,62 | Přečteno: 1434x | Diskuse| Společnost

Luboš Kavka

O husitských válkách, o stromech v cestě a o čistém kapesníčku...

Aneb o tom, jak mi maminka hodila prak do kamen, o sousedce, která neměla co na práci, a o tom, proč jsme doma měli tak otlučený nábytek...

23.2.2022 v 7:33 | Karma: 16,91 | Přečteno: 324x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O spokojenosti, o kaloriích a o mlčení…

Aneb o tichém číšníkovi, který nakonec vykřikl, proč je tak prospěšné brát si s sebou na hotelový pokoj láhev vína a také o tom, jak hezky umí vonět ráno...

2.7.2021 v 6:59 | Karma: 17,49 | Přečteno: 379x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O čepici s bambulí, o jódlování a o tom, jak je těžké zavázat si tkaničku…

Aneb kterak jsem na tomto světě hrozně moc rád, jak studená může být studená voda a proč je důležité jódlovat, chcete-li se znovu narodit...

8.2.2021 v 7:49 | Karma: 18,21 | Přečteno: 329x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O pokladech, o pouličních lampách a o rovnováze…

Aneb jak vlastně nikdy nevíte, na koho narazíte, když jdete domů, co všechno se vejde do jednoho rozvrzaného nákupního vozíku a taky o tom, kolik světla je ve tmě...

6.1.2021 v 9:02 | Karma: 21,30 | Přečteno: 372x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O Novém roce, o bublinkách z malinovky a o tom, co jsem jasně viděl…

Aneb jak můj tatínek tančil v županu po pokoji tak dlouho, dokud se nebacil o knihovnu, co všechno můžete vidět, když to doopravdy vidět chcete, a kterak pan Menšík dělal srandu...

31.12.2020 v 8:45 | Karma: 23,16 | Přečteno: 359x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O malé sýkorce, o čerstvém bílém sněhu a o klidném spánku…

Aneb jak je těžké tvářit se jakoby nic, proč vlastně postavil náš dědeček pro babičku ptačí krmítko a jak je to krásné, když v kamnech praská oheň a vy jíte čerstvé rozpečené rohlíky s máslem...

25.12.2020 v 10:09 | Karma: 20,49 | Přečteno: 392x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O Moři, o zaběhlé kravce a o tom kudy jít…

Aneb kterak si naše maminka vůbec nespálila na sluníčku nos, k čemu je dobrý takový Kinedryl a o tom, že každé do kopce má své z kopce...a zase naopak...

16.12.2020 v 9:39 | Karma: 22,85 | Přečteno: 405x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O pivu, o svéhlavé oslici a o malém zrcátku...

Aneb jak je snadné přehlédnout princeznu na koloběžce, co jsem se naučil od Charlie Chaplina a proč jsem přišel domů tak pozdě...

23.7.2020 v 7:35 | Karma: 19,49 | Přečteno: 321x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O Grand Canyonu, o zuřivé veverce a o Mléčné dráze...

Aneb jak vysoko dokážu vyskočit před chřestýšem, i když mám na zádech ruksak, k čemu je dobrá podkova z muly a jak málo stačí, abych se rozbrečel...

15.7.2020 v 9:03 | Karma: 21,31 | Přečteno: 376x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O husách z Prahy, o panu Kopeckém a o mém orientačním smyslu...

Aneb k čemu je dobrá automapa, jste-li ztraceni v Texasu, jak Skotové jódlují a proč je tak důležité učit se cizím řečem...

8.7.2020 v 7:38 | Karma: 20,53 | Přečteno: 417x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O sexu, o bublanině a o pahorcích...

Aneb kterak jsem se stal odborníkem na nahé ženy, jak rychle dokázala moje maminka uběhnout krátkou trať v dlouhé sukni a kam se poděl můj knoflíček od košile...

1.7.2020 v 7:40 | Karma: 21,56 | Přečteno: 527x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O tom jak maminka stěhovala klavír, o kotrmelcích a o probuzeném dědečkovi...

Aneb jak si tenkrát náš dědeček sundal šle, jak dlouho vydržím na jedno nadechnutí a proč nám po pokoji létal lesní roh...

24.6.2020 v 8:10 | Karma: 22,22 | Přečteno: 333x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O velkém křiku na Malé Fatře, o medvědech a o lidech...

Aneb kterak jsem se postavil přírodě a živlům a skončil s plnou pusou jehličí, kolik vlastně umím sprostých slov a proč si někdy zpívám...

17.6.2020 v 8:03 | Karma: 20,15 | Přečteno: 518x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O jahodových knedlících, o vyluxovaném koberci a o telefonování...

Aneb kterak můj tatínek nikdy nic neprohrál, o žehlícím prkně a taky o tom, že sušené švestky jsou náramně dobrá věc...

10.6.2020 v 8:40 | Karma: 25,51 | Přečteno: 533x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O hejnu racků, o štědrém Štědrém dni a o létajících rybách...

Aneb kam se poděl ten malý kluk, co to je opravdová tma a jak mi jeden žlutý motýl dal druhou šanci...

3.6.2020 v 7:30 | Karma: 18,61 | Přečteno: 261x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O Salvadoru Dalím, o andílkovi a o zvonku nade dveřmi...

Aneb co je to tedy vlastně ten surrealismus, k čemu je dobrá klidná hudba a jak dlouho musíte čekat, aby jste se dočkali...

27.5.2020 v 7:55 | Karma: 18,53 | Přečteno: 240x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O Paříži, o saxofonu a o šťastném pejskovi...

Aneb jak jsem v Paříži slavil narozeniny s jednou slečnou, které byl můj svetr až skoro po kolena a proč se někdy pejskové blaženě usmívají...

20.5.2020 v 7:00 | Karma: 17,99 | Přečteno: 325x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Kavka

O vitamínu E, o mužnosti a o krátké poličce...

Aneb proč se mi pes od sousedů už nějakou dobu vyhýbá a proč budu možná potřebovat trochu větší koupelnu...

13.5.2020 v 7:30 | Karma: 20,50 | Přečteno: 498x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 27
  • Celková karma 29,02
  • Průměrná čtenost 434x
Kdo jsem? To přeci záleží na tom, kdo se ptá a pozoruje mne... Určitě jsem ale někdo, kdo má rád život, lidi a tenhle svět...

Seznam rubrik