Neděle 31. května 2020, svátek má Kamila
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 31. května 2020 Kamila

O Paříži, o saxofonu a o šťastném pejskovi...

20. 05. 2020 7:00:00
Aneb jak jsem v Paříži slavil narozeniny s jednou slečnou, které byl můj svetr až skoro po kolena a proč se někdy pejskové blaženě usmívají...

Paříž jsem poprvé v životě spatřil v roce 2003 - přesně v den mých narozenin – 5. března.

Přijel jsem brzy ráno nočním vlakem ze Španělska na nádraží Gare du Nord.

Utrmácený, trochu opilý a v kapse posledních několik set euro...

Chvilku jsem se (úplně zbytečně) pokoušel domluvit s Francouzkou v kanceláři turistických informací anglicky a potom jsem si u stánku s novinami koupil mapu města, hodil jsem si svůj ruksak na záda a odhodlaně vykročil nádražní halou k východu.

Hned před nádražím mi jakýsi Arab ochotně (perfektní angličtinou) poradil, kde najdu hostel...

Ubytoval jsem se, utratil dva žetony od recepčního za několikaminutovou sprchu a vyrazil do města...

Nevěděl jsem co hledám a bylo mi to vlastně jedno, protože důležitý pro mne bylo jen to, abych dokázal udržet tělo i mozek v činnosti...jinak bych se nejspíš zbláznil...

Cítil jsem se jako...

Vlastně ne... Byl jsem spráskaný pes...

Bloudil jsem po tomhle prapodivně krásném městě křížem krážem až do večera.

Upíjel jsem z láhve levné víno pod Eiffelovou věží...

Nějací turisté z Ruska si mne určitě museli splést s nějakou celebritou, protože se se mnou chtěli za každou cenu vyfotit...nejdříve všichni dohromady a potom každý zvlášť!

„Da. Da. Charašó. Spasíba. Dasvidáňá...“

Ale, nakonec...proč by ne...?

Setmělo se a došlo mi víno...

(Bez vína... Co je tohle vůbec za město?!)

A pak jsem v metru potkal Švédku, která hrála nádherně na saxofon...

Ještě jsem měl nějaké cigarety...

Druhý den nad ránem mi - při pohledu na spokojeně spící saxofonistku - konečně došlo, že jsem v Paříži...

Jsem v Paříži...

V Paříži!!!

Pochopil jsem, že tuhle Paříž vůbec nezajímají nějaké mé deprese, mé blbé nálady, natožpak mé malicherné prohry (takových ještě bude...).

Najednou jsem věděl, že jsem přesně tam kde právě v tuhle chvíli potřebuji být!

A pil jsem kávu v kavárničce u Seiny!

Viděl jsem Monu Lisu (posmívala se mi...)!

Okukoval jsem staré knihy pouličních prodejců!

Na Montmartru jsem se vyškrábal na věž Sacré Cœur!

Tajil jsem dech v katedrále Notre-Dame!

A každou noc jsem poslouchal krásné melodie toho saxofonu, na který mi hrála jeho dlouhonohá majitelka, oblečená jen do mého starého svetru...

Z Paříže jsem tehdy odjel, až když mi úplně došly peníze.

A má nejsilnější vzpomínka na tohle úžasné Město?

No...

Den před mým odjezdem z Paříže, v jednom malém parčíku mezi starými otlučenými domy, jsem si všiml takového veselého strakatého pejska, jak se úplně klidně - v tom nádherně prosluněném odpoledni – vykakal spokojeně do písku...

Ta slavná a úchvatná katedrála Notre-Dame před rokem, bohužel, shořela.

Vlastně to ale nevadí.

Mám pocit, že nakonec přece všechno stejně někdy - nějak shoří. Katedrály, obrazy, knížky, plány...i my...

(Kdepak je dnes asi konec tomu mému starému svetru...?)

Možná, že to jediné co neshoří nikdy, jsou - a budou! - naše vzpomínky...?

Dobré vzpomínky...

Víc netřeba...

(I na tu Švédku si občas vzpomenu...)

Autor: Luboš Kavka | středa 20.5.2020 7:00 | karma článku: 15.13 | přečteno: 287x

Další články blogera

Luboš Kavka

O Salvadoru Dalím, o andílkovi a o zvonku nade dveřmi...

Aneb co je to tedy vlastně ten surrealismus, k čemu je dobrá klidná hudba a jak dlouho musíte čekat, aby jste se dočkali...

27.5.2020 v 7:55 | Karma článku: 12.09 | Přečteno: 162 | Diskuse

Luboš Kavka

O vitamínu E, o mužnosti a o krátké poličce...

Aneb proč se mi pes od sousedů už nějakou dobu vyhýbá a proč budu možná potřebovat trochu větší koupelnu...

13.5.2020 v 7:30 | Karma článku: 19.12 | Přečteno: 470 | Diskuse

Luboš Kavka

O jablku, o suchém lístku a o mém prádelním koši...

Aneb co všechno si musíte zabalit do svého lodního kufru, chystáte-li se na cestu kolem světa a proč je tak praktické vlastnit župan...

6.5.2020 v 9:45 | Karma článku: 12.63 | Přečteno: 266 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jakub Dajč

Město v plamenech

Dým a sirény. Hlasité rány, jež znějí jako výstřely. Chaos a strach. Slunce nad Minneapolisem dávno zapadlo, nikdo však nejde spát. Ani já.

31.5.2020 v 4:56 | Karma článku: 14.27 | Přečteno: 495 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Pan Amler se představuje

„Neznáte mě. Ledaže byste četli (tedy nikoli Dobrodružství Toma Sawyera, nýbrž) „Informace z PMO“. Ale to bych se divil. To byste totiž museli pracovat v S, kde autor tohoto blogu obtěžoval své kolegy právě tímto plátkem.

30.5.2020 v 12:37 | Karma článku: 12.72 | Přečteno: 294 | Diskuse

Filip Vracovský

Oči mrtvých

Další střípky ze vzpomínek těch, kteří tu už se mnou nejsou. Ale pořád slyším jejich hlas. To že se srdce zastavilo, někdy nic neznamená.

29.5.2020 v 13:54 | Karma článku: 21.90 | Přečteno: 506 | Diskuse

Marek Ryšánek

Osvícení skrze pád - úvaha před svatodušními svátky.

Žákovi, který se tak pachtil za svým osvícením, až tělesně zeslábl, Mistr řekl: „ Paprsek světla můžeš chytit – ale ne svýma rukama. Můžeš dosáhnout osvícení – ale ne svou snahou.“

28.5.2020 v 22:47 | Karma článku: 8.04 | Přečteno: 181 | Diskuse

Dita Jarošová

Mýtus zapomnění v kultuře...

Nedopust ́me přílišné zapomnění kultury, její neustálé odsouvání na druhou kolej! Nepřipouštějme k sobě přikrádající se totalitní kulturu, jakkoliv je oděná do hávu líbivého retra.

28.5.2020 v 9:12 | Karma článku: 9.26 | Přečteno: 211 | Diskuse
Počet článků 10 Celková karma 16.73 Průměrná čtenost 317

Kdo jsem? To přeci záleží na tom, kdo se ptá a pozoruje mne... Určitě jsem ale někdo, kdo má rád život, lidi a tenhle svět...

Museli jsme prodat chalupu. Dcera se rozvádí a potřebuje peníze, říká Žilková

Veronika Žilková opustila minulý měsíc v Izraeli svého manžela Martina Stropnického a vrátila se do Česka. Její maminka...

Vodafone měl masivní výpadek. Hodiny nefungovaly prakticky žádné služby

Lidé po celém Česku zaznamenali ve čtvrtek odpoledne výpadky služeb Vodafonu včetně bývalých služeb UPC, ať už šlo o...

Monika Bagárová porodila. Dcera dostala jméno po mamince Muradova

Zpěvačka a porotkyně SuperStar Monika Bagárová (25) je maminkou. Se šťastnou novinkou se pochlubila fanouškům na...

Milenec? Ano, ale nezapomínejte na důležitá pravidla nevěry

Nejen muži, ale i ženy často utíkají za potěchou mimo domov. Hledají si milence, který jim dá to, co ve vlastní ložnici...

RECENZE: Jsem sexuální pracovnice, hlásá hrdinka filmu Pátrání po Evě

Točí se při sexu s muži, ve vaně se ženami, když bere drogy či pózuje pro vyzývavé fotografie. Fanoušci na sociálních...