O pokladech, o pouličních lampách a o rovnováze…
„Tak tohle byl teda ale fakt tejden blbec! Pár dní do Vánoc! To zas budou svátky!“ ulevil jsem si sám pro sebe polohlasem uprostřed ulice…
Byla už tma. Vracel jsem se pěšky domů z města. Chůze mi vždycky pomáhala uklidnit se a uspořádat si myšlenky. Měl jsem za sebou dlouhou sérii dnů, během kterých se mi nepodařilo nic. Zhola nic! Ani jeden z mých plánů, ani jedno z mých očekávání – o snech ani nemluvě…
Za ty roky už jsem se, myslím, naučil prohrávat a dostávat od života kopance do hýždí (i do…jinam…) a nehroutit se z toho. Jenomže život mi většinou dával také trochu času na to, abych po každém nezdaru zase popadl dech, popřípadě vstal a oprášil si kolena.
Teď ne. Den po dni - prohra za prohrou. Jeden špatný den za druhým. A už to trvalo víc než týden! Pomalu jsem se začínal bát každého zazvonění telefonu. Co dalšího se ještě může po-kazit?! Nejraději bych hodil ručník do ringu, kdyby tady nějaký ring byl - a kdyby tady byl nějaký rozhodčí…
Věděl jsem, že to všechno nakonec zvládnu a ustojím. Jen jsem potřeboval tuhle dlouhou procházku po nočním sídlišti, abych se usebral a našel zase svoji rovnováhu. A cítil jsem, že se mi to pomalu začíná dařit. Svět se zdál být opět v pořádku a pozitiva už zase převažovala nad vším ostatním.
Zastavil jsem se a zahleděl se do rozsvícených panelákových oken. Připadal jsem si najednou tak bezvýznamný. Já. Sám. Tady pod pouliční lampou a pod hvězdami. Stál jsem tam s rukama v kapsách a ještě chvíli se díval lidem do oken a pak dál a výš - kamsi vzhůru do noci. A udělalo se mi zase dobře…
Šel jsem pomalu dál. Těšil jsem se domů.
Pod další lampou jsem se potkal s našim místním bezdomovcem. Ani nevím, jak se jmenuje. Vídám ho ale tady v okolí často. Je mladší a mnohem vyšší než já. Tlačil před sebou svůj rozvrzaný nákupní vozík naplněný všemožnými poklady, za kterými byl sám sotva vidět. Udělal jsem mu místo, aby mohl projet. Usmál se na mě a řekl: „Ehm… Děkujů, pané a dobréj večír přejů…“
„Vám taky tak,“ odvětil jsem a pokračoval dál v chůzi, zaměstnán myšlenkami o sobě a svém životě. Udělal jsem ale jen pár kroků. Nevím - opravdu nevím, co mě přinutilo zastavit a otočit se. Vím jen, že když jsem to udělal, uviděl jsem toho muže, jak prohledává obsah jedné z popelnic a přitom si cosi pobrukuje. Zpívá…?
Došel jsem až k němu, vyndal z peněženky dvě stě korun a podal mu je. Muž natáhl ruku k bankovce, ale pak se najednou zarazil a díval se mi trochu nedůvěřivě do očí.
„Tady máte a přeju vám hezký Vánoce,“ povídám mu a natahuji ruku s penězi ještě víc směrem k němu.
„Ehm… To sté móc hodnéj, alé to jé…“ vypravil ze sebe zaskočeně dlouhán.
„Jen si to vemte. Šťastný a veselý a držte se.“
Dlouhán ještě chvíli nerozhodně přešlapoval z jedné nohy na druhou, ale nakonec se přece jen osmělil a bankovku si od mě opatrně vzal.
„Ehm… Á… Nebudé vám to chybět?“ zeptal se napůl šeptem…
Luboš Kavka
Vláda tvrdí, že naši učitelé dostali letos zase přidáno? Lhát se nemá!
Pedagogům prý letos vzrostly platy o více než 1600 Kč měsíčně... To by mě tedy zajímalo, kterým pedagogům? Většina učitelů, které znám osobně, mají letos naopak plat nižší než vloni...?!
Luboš Kavka
Proč už si nikdy nic nekoupím v největší lékárenské síti v ČR? Protoč!!!
Vážení zákazníci, přináším vám doslovný záznam rozhovoru mezi mnou a pracovnicí jedné (velice známé) lékárny, do které jsem si dnes ráno zaskočil, abych si koupil trochu kolagenu. Sladké nakupování...
Luboš Kavka
O husitských válkách, o stromech v cestě a o čistém kapesníčku...
Aneb o tom, jak mi maminka hodila prak do kamen, o sousedce, která neměla co na práci, a o tom, proč jsme doma měli tak otlučený nábytek...
Luboš Kavka
O spokojenosti, o kaloriích a o mlčení…
Aneb o tichém číšníkovi, který nakonec vykřikl, proč je tak prospěšné brát si s sebou na hotelový pokoj láhev vína a také o tom, jak hezky umí vonět ráno...
Luboš Kavka
O čepici s bambulí, o jódlování a o tom, jak je těžké zavázat si tkaničku…
Aneb kterak jsem na tomto světě hrozně moc rád, jak studená může být studená voda a proč je důležité jódlovat, chcete-li se znovu narodit...
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Aktualizujeme Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili, píše Denník N. K incidentu došlo v obci...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Důchod daleko, ale práci nedostanou. Nezaměstnaných šedesátníků přibývá
Premium Lidé kolem šedesátky při hledání zaměstnání narážejí na zeď. Zaměstnavatelé o ně nestojí, preferují...
Britská učitelka spala s žáky, s jedním otěhotněla. U soudu přiznala „chyby“
O chybách a zničeném snu nyní u soudu v Manchesteru vypráví britská učitelka, kterou policie viní...
Máte krev na rukou! Ficova vláda po atentátu ostře útočí na média a opozici
Slovenští vládní politici odsoudili útok na premiéra Roberta Fica. Nejostřejší slova volil Ficův...
Útok na Fica odsoudili Pavel, Babiš či von der Leyenová. Bůh mu žehnej, popřál Orbán
Prezident Petr Pavel odsoudil útok na slovenského premiéra Roberta Fica. Předsedkyně Evropské...
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Aktualizujeme Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili, píše Denník N. K incidentu došlo v obci...
PŘEHLEDNĚ: Atentátu podlehl Palme či Abe, Reagan a papež přežili
Od konce druhé světové války se odehrálo několik desítek atentátů na přední světové lídry i...
Taxátor
ING-FOREST s.r.o.
Praha, Jihočeský kraj, Jihomoravský kraj, Karlovarský kraj, Královéhradecký kraj, Liberecký kraj, Moravskoslezský kraj, Olomoucký kraj, Pardubický kraj, Plzeňský kraj, Středočeský kraj, Ústecký kraj, Kraj Vysočina, Zlínský kraj
nabízený plat:
65 000 - 75 000 Kč
- Počet článků 27
- Celková karma 29,02
- Průměrná čtenost 434x